Podrobné vysvětlení šesti běžných procesů žíhání
Oct 28, 2024
Zanechat vzkaz
V oblasti kovoobrábění a tepelného zpracování je žíhání zásadním procesem, který zlepšuje vnitřní strukturu kovových materiálů pomocí ohřevu a chlazení. Tento proces má za cíl zlepšit vlastnosti materiálu, zmírnit napětí a usnadnit následné obrábění. Tento článek poskytuje podrobné vysvětlení šesti běžných procesů žíhání: úplné žíhání, sféroidizační žíhání, žíhání s odlehčením pnutí, rekrystalizační žíhání, difúzní žíhání a izotermické žíhání, přičemž diskutuje jejich charakteristiky, aplikace a strukturální změny po žíhání.

▲ Procesy žíhání

▲ Změny žíhání
I Plné žíhání
1. Definice a účel
Úplné žíhání je proces tepelného zpracování, při kterém se kovové materiály zahřívají nad svou kritickou teplotu (Ac3 nebo Ac1, v závislosti na složení materiálu), udržují se po určitou dobu a poté se v peci pomalu ochladí na pokojovou teplotu. Primárním účelem je zjemnit strukturu zrna, homogenizovat materiál, eliminovat vnitřní pnutí a snížit mechanické zpevňování, což zlepšuje plasticitu a houževnatost materiálu pro další obrábění, jako je kování, válcování a řezání.
2. Rozsah použití
Úplné žíhání se široce používá u podeutektoidní oceli, středně uhlíkové oceli a některých odlitků, výkovků a profilů válcovaných za tepla z legované oceli s nízkým a středním obsahem uhlíku. Tyto materiály mají tendenci podléhat mechanickému zpevnění a zbytkovému napětí během obrábění, což lze zlepšit úplným žíháním, čímž se zlepší jejich obráběcí výkon a konečné aplikační vlastnosti.
3. Struktura po žíhání
Po úplném žíhání se struktura materiálu typicky změní na jednotnou směs feritu (F) a perlitu (P). Perlitový cementit je uspořádán v lamelární formě uvnitř feritové matrice, která se jeví jako rovnoosá a rovnoměrně rozložená s jemnými zrny. Tato mikrostruktura podporuje zlepšenou plasticitu a houževnatost materiálu pro následné obrábění.
II Sferoidizační žíhání
1. Definice a účel
Sferoidizační žíhání je proces tepelného zpracování, při kterém se hypereutektoidní ocel nebo ocel s vysokým obsahem uhlíku zahřeje mírně nad svou teplotu Ac1, po určitou dobu se udržuje a poté se pomalu ochladí na teplotu těsně pod její teplotu Ar1 pro izotermickou transformaci, po níž následuje chlazení vzduchem. Hlavním cílem je přeměnit lamelární nebo síťované karbidy na kulovité částice, rovnoměrně distribuované ve feritové matrici, čímž se zlepší obrobitelnost a výkon kalení.
2. Rozsah použití
Sferoidizační žíhání se používá hlavně pro eutektoidní ocel, hypereutektoidní ocel a ložiskovou ocel, nauhličovací ocel nebo materiály vyžadující vynikající obrobitelnost a kalitelnost. Tento proces výrazně zvyšuje efektivitu obrábění a kvalitu finálního produktu.
3. Struktura po žíhání

▲ Struktura po sferoidizačním žíhání
Strukturu po sféroidizačním žíhání tvoří sféroidizovaný perlit, kde cementit tvoří malé kulovité částice rozptýlené ve feritové matrici. Tato struktura nejen prospívá obrobitelnosti, ale také snižuje riziko deformace a praskání během kalení a zároveň zlepšuje tvrdost a odolnost proti opotřebení po kalení.
III Žíhání pro odlehčení pnutí
1. Definice a účel
Žíhání pro odlehčení pnutí je proces tepelného zpracování, při kterém se kovové materiály zahřejí pod teplotu rekrystalizace, po určitou dobu se udrží a poté se pomalu ochladí na pokojovou teplotu. Primárním cílem je eliminovat zbytková napětí způsobená tvářením za studena nebo svařováním, zamezit deformaci nebo praskání během používání v důsledku koncentrace napětí.
2. Rozsah použití
Žíhání na odlehčení pnutí je široce používáno u odlitků, výkovků, svařenců, za studena lisovaných dílů a obráběných součástí. Tyto díly mají tendenci vyvíjet během zpracování zbytková pnutí, která lze účinně snížit žíháním pro uvolnění pnutí, zvýšením stability a životnosti.
3. Struktura po žíhání
Žíhání pro odlehčení pnutí způsobuje minimální strukturální změny, protože se zaměřuje spíše na uvolnění vnitřních pnutí než na změnu mikrostruktury. Klíčovým zájmem během tohoto procesu je proto uvolnění napětí, nikoli strukturální transformace.
IV Rekrystalizační žíhání
1. Definice a účel
Rekrystalizační žíhání je proces tepelného zpracování, který ohřívá kovové materiály opracované za studena nad jejich rekrystalizační teplotu, udržuje je po určitou dobu a poté je ochladí na pokojovou teplotu. Primárním cílem je eliminovat deformační zpevnění a zbytkové pnutí způsobené tvářením za studena, obnovit plasticitu a houževnatost materiálu.
2. Rozsah použití
Rekrystalizační žíhání se používá hlavně pro kovové materiály deformované za studena, jako jsou ocelové plechy válcované za studena a ocelové dráty tažené za studena. U těchto materiálů dochází při deformaci za studena k deformačnímu zpevnění a zbytkovému napětí, což může negativně ovlivnit jejich obrobitelnost a výkon. Rekrystalizační žíhání výrazně zlepšuje jejich zpracování a konečný výkon.
3. Struktura po žíhání

▲ Struktura po rekrystalizačním žíhání
Struktura po rekrystalizačním žíhání se typicky skládá z jemných rovnoosých zrn, eliminujících deformační pásy a dislokace způsobené deformací za studena. Tato struktura podporuje zlepšenou plasticitu, houževnatost, odolnost proti únavě a odolnost proti korozi během dalšího zpracování.
V Difúzní žíhání
1. Definice a účel
Difúzní žíhání zahrnuje zahřátí kovových materiálů na teplotu vysoko nad jejich kritickou teplotou, jejich udržení po delší dobu, aby byla umožněna dostatečná atomová difúze, čímž se eliminuje chemická segregace a mikrostrukturální nehomogenita. Primárním cílem je homogenizace odlitků, výkovků a velkých součástí tak, aby byly vytvořeny příznivé podmínky pro následné zpracování a použití.
2. Rozsah použití
Difúzní žíhání se používá především k odstranění chemické segregace a strukturálních nekonzistencí u velkých odlitků a výkovků. Tyto komponenty jsou náchylné k problémům, jako je segregace dendritů a regionální segregace, které ovlivňují výkon a životnost. Difúzní žíhání může tyto problémy výrazně zmírnit a zlepšit celkový výkon.
3. Struktura po žíhání
Po difúzním žíhání se mikrostruktura obvykle stává jednotnější, čímž se eliminuje původní segregace a nekonzistence. Konečná struktura závisí na původním materiálu a parametrech žíhání, ale difúzní žíhání obecně vede k homogennější a hustší mikrostruktuře, která zlepšuje mechanické vlastnosti a odolnost proti korozi.
VI Izotermické žíhání
1. Definice a účel
Izotermické žíhání je proces tepelného zpracování, při kterém se kovové materiály zahřejí nad svou kritickou teplotu, po určitou dobu se udrží, rychle se ochladí na teplotu mírně pod teplotou Ar1 pro izotermickou přeměnu a poté se ochladí vzduchem. Primárním cílem je řídit rychlosti chlazení a proces izotermické transformace pro dosažení specifických mikrostruktur a výkonnostních charakteristik.
2. Rozsah použití
Izotermické žíhání se používá hlavně pro kovové materiály, které vyžadují specifické mikrostrukturní a výkonnostní charakteristiky, jako je ocel s vysokým obsahem uhlíku a ocel se středním obsahem uhlíku. Před kalením procházejí tyto materiály izotermickým žíháním, aby se vytvořila stejnoměrná, jemná austenitická zrna a vhodná distribuce karbidů, čímž se po kalení zvýší tvrdost a odolnost proti opotřebení.
3. Struktura po žíhání
Struktura po izotermickém žíhání závisí na konkrétních parametrech procesu a podmínkách izotermické transformace. Obecně je mikrostruktura po izotermickém žíhání rovnoměrnější a jemnější, podporuje zlepšenou tvrdost, odolnost proti opotřebení a rozměrovou stabilitu během následného kalení a zároveň snižuje riziko deformace a praskání.
Závěr
Každý z těchto šesti procesů žíhání má své jedinečné vlastnosti a rozsah použití a hraje zásadní roli při zpracování kovů a tepelném zpracování. Výběrem a aplikací vhodných procesů žíhání lze výrazně zlepšit mikrostrukturu a výkonnost kovových materiálů, čímž se zvýší efektivita obrábění a kvalita finálních produktů. Pečlivá kontrola parametrů žíhání a detailů procesu je nezbytná pro zajištění stability a spolehlivosti výsledků žíhání.
